Natočeno aneb Cesta k třetímu CD Chodovarky

Dechová kapela Chodovarka natočila během víkendu své v pořadí již třetí CD. Naši příznivci a další posluchači se mohou těšit na 16 krásných melodií.

Muzikanti se vydali do Prahy již v pátek 27. listopadu, aby si trošičku před náročným víkendem odpočinuli. Ubytovali jsme se v hostelu Klamovka nacházejícím se v Praze 5 – Košířích. Cesta to byla dlouhá a náročná. Někteří se dostali do postele až ve dvě hodiny ráno. Ráno byl naplánován budíček na šestou hodinu. Za deset minut sedm jsme se měli vydat z parkoviště směrem do Karlína. Odjezd se maličko opozdil, protože nás trošku překvapili ti, o kterých jsme si až doposud mysleli, že jsou nejzodpovědnějšími členy kapely. Ale co, zaspat může každý.

Před osmou hodinou jsme si rozbalili fidlátka v karlínském nahrávacím studiu, něco málo si do nich zaduli, trošku se sladili a šlo se na věc. Celé dopoledne se točilo, točilo a také poměrně často přetáčelo. Když hudební rejža viděl jak hlady sotva šilháme do not, vypustil nás kolem prvé hodiny odpolední na oběd. Troufám si říci, že zasloužený. Zapadli jsme na hodinku do Studny, kde jsme se parádně zasytili a zhodnotili dosavadní průběh natáčení. Zatím ještě panovala dobrá nálada. Odpoledne se už nic zvláštního nestalo, a tak jsme odjížděli po prvním dni na naši ubytovnu s plánem splněným na 100 %. Podařilo se nám natočit celou polovinu písní, které jsme si na CDčko vybrali. Zpěvákům chybělo dotočit dvě písničky. V sobotu večer jsme byli opět hodnotit nastalou situaci. V neděli ráno jsme si sbalili veškeré věci a vydali jsme se tentokráte tramvají zpět do studia. V 8:30 pro nás začala nedělní šichta, která opravdu stála za to. Ne vše se dařilo, tak jak jsme si představovali a tak jak se to dařilo o den dříve. Do našich řad se začala místy vkrádat malá nervozita. Nicméně i nedělní den jsme zvládli na 100 % a tak se můžete, milí příznivci, těšit na hezkých 16 melodií (z těchto je 13 písní zpívaných a 3 kousky instrumentální). Natáčelo se opět do 18:00 hodin. Po natáčení jsme se rozjeli do svých domovů. A zažili jsme i legraci. Přidávám jednu „historku z natáčení“ k dobru. Dotáčeli se zpěvy jedné z písní, když jsme v režii zaslechli vystrašený hlas naší zpěvačky Lucky: „A můžu ještě něco?“ Čekali jsme, co z ní zásadního vypadne. „Mě tady někdo chrápe.“ Ano, ano. Natáčení bylo tak náročné, že jeden náš kolega (jmenovat ho nebudu) usnul přímo ve studiu. Bohužel se prozradil svým poněkud hlasitějším projevem a tak byl ze studia vykázán. Ani vyspat ho tam v tý Praze v klidu nenechali.

Tento týden jsme dotvořili i návrh bookletu CD, odeslali jej profesionálnímu grafikovi, a tak nezbývá nic jiného, než čekat. Nahrávka by měla být podle našich informací hotova do 3 týdnů. Tak uvidíme.

Touto cestou bychom také rádi poděkovali zvukaři panu Karlu Fislovi a režisérovi panu Milanu Volfovi za jejich snahu a jejich odvahu jít s námi do tohoto projektu. Myslím, že i pro ně to musela být s naší bandou zajímavá zkušenost.